Svého Vašíka jsem koupil v červnu 2006 a to zcela neplánovaně. Už rok jsem si jezdil v bývalé tátově 2,2Si a byl jsem celkem spokojený, i když přesvědčením Fordista. Jenže táta si koupil třílitra 24V v automatu a to mě nevratně ovlivnilo. Když se potom objevil v inzerátech můj Vašík, pořád to ve mě hlodalo a tak jsem se jednoho dne vydal na jeho obhlídku. Musím říct, že proti mojí 2,2jce bylo tohle auto jak z jiného světa. Dokonce i proti tátovému třílitru působilo tak nějak honosněji. Bylo na svůj rok sice dražší, ale velmi zachovalé, s plnou výbavou kromě dofuků sedadel, šíbru a spojleru. Navíc mělo LPG, sadu zimních kol, střešní nosiče a tažné. Prostě mě chytlo za srdce a netrvalo dlouho a auto jsem koupil. S 2,2jkou jsem přestal jezdit a brzy jsem ji prodal. S třílitrem jsem moc nenajel, protože jsem odjel na prázdniny do ciziny a když jsem se vrátil a začal pořádně jezdit, radost změnila v noční můru. Přední prasklé sklo byla jen otázka peněz (30 tisíc). Pak nastala zima a zjistil jsem, že auto mi netopí. Naivně jsem si tenkrát v Renaultu domluvil výměnu výměníku, která mě vyšla na neuvěřitelných 20 tisíc! Na jaře, když začalo být větší teplo, jsem zjistil další nemilou věc. Auto se přehřívalo, takže každá jízda byla se strachem, v které koloně nebo městě se zase octnu v nesnázích. Několikrát jsem auto uvařil a stále nemohl přijít na to, čím to je. Nakonec odešlo těsnění pod hlavou. Celou věc jsem se ale už předtím snažil řešit (i tady na fóru). Podezření padlo na vadný chladič. Když jsem ho sehnal, dostal jsem s chladičem nabídku koupit i celý motor s převodovkou. Tak jsem neváhal. Celou soustavu si Vašík ještě z posledních sil dovezl domů. Tam už jsem v motoru místo oleje našel mazut, ale zvládl to. Říkal jsem si, že kvůli zadnímu těsnění hlavy je nutno stejně vymontovat motor, tak proč nezkusit výměnu? Bez nářadí a zkušeností to šlo docela ztuha, ale po dvou víkendech byl nový motor na svém místě i s novým automatem. Svůj původní jsem nepoužil i z důvodu toho, že kvůli přehřívání se mi několikrát ohřál i olej v převodovce natolik, že se rozsvítila kontrolka automatu a neřadil 4. Proto jsem radši použil celou nově koupenou sestavu. Motor mi nakonec oživili až v servise, protože na otočení starterem nereagoval. Nakonec si myslím, že bylo jen vadné ukostření, nicméně jsem za "oživení" vyplázl asi 5000,-. Auto ale jelo a musím říct, že jelo líp, než kdykoliv předtím.
Člověk by řekl, že takhle happy endem by to mohlo skončit, ale bohužel se tak nestalo. Po chvíli nadšení z opět oživeného Vašíka mě začalo zlobit "pár drobností", které výměna přinesla. Přestalo mi fungovat variabilní servo, LPG a trvale svítila kontrolka podvozku. Taky nešly couvačky a klima. Na vině byla i řídící jednotka motoru, která byla jiná díky tomu, že jsem použil motor z mezitypu z r. 95, kdy se povinně přecházelo na Euro2. Konektory pasovaly, ale řazení některých pinů neodpovídalo, takže některé funkce prostě přestaly fungovat. Další komplikace byla v tom, že nešlo diagnostikovat pomocí XR 25 - jednotka nekomunikovala. To přineslo komplikace při zprovozňování LPG a tak jsem na něj prakticky přestal jezdit. Rozhodl jsem se, že vyměním celý kabelový svazek tak, abych mohl použít originální řídící jednotku. Než jsem se k tomu ale dostal, čekal mě další šok. Jednu hrozivou jízdu ve vánici domů mě Vašík z posledních sil dopravil až před dům. Druhý den jsem ale už neodjel. Svou službu tentokrát vypověděl automat. Musím říct, že mi tenkrát už hodně docházela trpělivost i finance. Po zvážení všech pro a proti jsem se ale rozhodl mu dát ještě šanci (i pro to, že mě tenkrát v té slotě nenechal ve štychu) a pustit se do opravy. Původně jsem chtěl použít svůj originální automat, ale po konzultaci s opravářem díky opakovanému přehřátí oleje mi raději doporučil opravit stávající. No, nebudu napínat, 45 tisíc. Příčina: nedostatek oleje v převodovce. Díky mechanikovi, který mi auto oživoval, který se mi zaručil, že olej kontroloval a dolil (ještě jsem mu ho v Renaultu sám koupil) - jenže jsem to neměl výslovně napsáno v protokolu opravy, tak jsem ostrouhal. Zajímalo by mě, v kterém autě ten olej dnes jezdí...
To už bylo opravdu hodně silné kafe. Za rok a půl jsem do auta vrazil znovu jeho cenu a stále mi polovina věcí nefungovala. Byl jsem zoufalý, zvlášť když jsem zjistil, že se mi po napojení plynu auto znova začíná přehřívat....
Pustil jsem se do zkoumání na vlastní pěst a zjistil jsem, že vyhřívání směšovače je napojeno tak, že omezuje průtok hlavním chladičem a díky tomu se auto v nízkých otáčkách (volnoběh a stání) přehřívá. To se mi povedlo odstranit a hle, přehřívání zmizelo! Když už se začalo blýskat na lepší časy, přišel další šok minulou zimu, kdy do mě před Vánocema najela ženská s Meganem. Po ohledání škod se naštěstí nic vážného nestalo, nicméně asi po týdnu při cestě k likvidátorovi pojišťovny, se mi utrhlo uložení silentbloku na převodovce. Po ohledání jsem zjistil, že se mechanikovi, který mi opravoval automat, jaksi nechtělo sundávat plast v podběhu, tak tam nedal jeden šroub toho uložení a zbývající dva to jaksi nezvládly. Samozřejmě zůstaly zalomené v převodovce. Po dlouhém snažení se mi jeden podařilo vytáhnout, druhý ale ne. Dodnes (ťuk ťuk) jezdím jen se dvěma. To, že jsem časem objevil, že není přitažená převodovka k motoru a že mi chybí polovina šroubů na spodních plastech mě jenom utvrdilo, že se dnes na nikoho prostě nedá spolehnout.
Po tom, co se situace trošku uklidnila a auto začlo jakž takž fungovat, jsem se letos konečně pustil do výměny kabelu na motoru a řídící jednotky. To se ukázalo jako dobrý tah, po pár návštěvách Renaulta a diagnostice začalo fungovat servo a přestal svítit i podvozek. Po výměně vadné lambda sondy motor citelně ožil a podařilo se mi zprovoznit i dodatečné funkce jako palubní počítač a LPG. V mezihře jsem si dal ještě výměnu palivové nádrže a opravu výfukového potrubí, protože ureznutá trubka ve spoji středního a zadního dílu výfuku se ustřihla a horké spaliny vykonaly na plastové nádrži své dílo zkázy. Uff, ani nedomýšlím, co by se stalo, kdybych to měl domů jen o trochu dál...
Tento víkend mě čeká ještě doladění plynu u fachmana nedaleko Plzně, tak mi držte pěsti.
Shrnutí a poučení: I když můj příběh může znít strašně, na Safrana jsem nezanevřel. Je to super kára a díky neustálemu šťourání se v něm jsem ho poznal docela do hloubky. A poučení z mé zkušenosti? Všechny peripetie odstartovala nesprávně provedená instalace LPG a pak pár něšťastných opomenutí a zásahů mechaniků, které napáchaly dost značné škody. Takže jsem se naučil věřit hlavně sobě.
Mimochodem: V Renaultu jsou sice nehorázně drazí, ale je fakt, že jejich zásahy do auta měly vždycky jen pozitivní vliv. Cokoliv mi opravovali, funguje dobře a funguje dodnes. Všichni ostatní "garážovci" mi založili nějakou časovanou pumu, která dřív nebo později způsobila děsivé škody. Ale možná jsem jen prostě měl smůlu.
Úpravy: Je až s podivem, ale přes všechny ty problémy jsem se stihl autu věnovat i po vzhledové stránce, i když je ještě dost co vylepšovat. Koupil jsem a nainstaloval 17" kola z Laguny II, které auto pozvedly po vzhledové stránce, ale hlavně dost radikálně vylepšily jízdní vlastnosti. Ve spojení s aktivním podvozkem nemají chybu. Dále jsem nainstaloval zadní originál spojler, který auto hezky dotváří a dost mi tam chyběl. Přidal jsem decentní tunning v podobě chromových pásků do prohlubní lišt a nárazníků a poslední úpravou jsou parkovací senzory vzadu.
Plánované úpravy: No hlavně bez závad jezdit, ale s plánovaných úprav bych v dohledné době rád nainstaloval denní světla (stále přemýšlím nad optimálním a nenásilným řešením) a fólie na okna. Opravy a lakování spojleru a oděrek karosérie a nárazníku.
Fotky z bazaru, kde jsem jej kupoval:
Škola smyku v Sosnové:
Raduň, podzim 2009
Mohlo by se to jmenovat třeba Se Safranem až za hrob 
